Filozofie Montessori
Principy Montessori pedagogiky
Partnerský přístup
Vzájemný respekt a úcta K dětem bychom se měli chovat tak, abychom nezraňovali jejich lidskou důstojnost. Společné vytváření pravidel pro soužití ve třídě i ve škole. Prostor pro vyjadřování svých pocitů a názorů.
Svobodná volba práce
Dítě si na základě vlastního rozhodnutí může zvolit: co – jaký materiál / učební oblast si vybere, co se chce učit a o čem chce získat další informace kde – místo, kde bude ve třídě pracovat kdy – každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu s kým – může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že průvodce vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Průvodce činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.. Pokud se dítě pro něco rozhodne, mělo by práci dokončit. Pokud chce pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne – je jeho povinností dodržet daná pravidla. Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.
Respektování senzitivních (citlivých) období
Tyto fáze přicházejí samy, bez vlivu dospělých a vychází z vývojových potřeb dítěte. Vyznačují se výrazným zájmem dítěte o určitou činnost. Dítě je v tomto období nejlépe připraveno a naladěno na zvládnutí určitého problému či učebního postupu. Zvládne se naučit novým věcem bez námahy a s radostí. Senzitivní fáze jsou individuální, každé dítě prožívá tato období na určité činnosti v různém věku. Úkolem průvodce je tato období nejen rozpoznat, ale také respektovat a dát dítěti prostor pro realizaci.
Věková heterogenita (různorodost), kooperativní výuka (spolupráce)
Označuje spojování věkově smíšených ročníků. Prostor pro kooperaci a rozvoj emoční inteligence ( Starší děti si zároveň prostřednictvím pomoci mladším rozvíjí soucit a pečovatelské schopnosti, čerpání inspirace a rozvoj sociálních dovedností, ohleduplnosti, trpělivosti a tolerance)
Polarizace pozornosti
Dochází k seskupení všech duševních sil, které vedou k maximální míře pozornosti a opakování činnosti až do „nasycení“ jejich potřeb. Do stavu maximální koncentrace se dítě dostává nevědomě. Vede k prohloubení zájmu dítěte o danou činnost a přináší pocity radosti- podnětným a připraveným prostředím k polarizaci pozornosti .
Připravené prostředí
Prostředí, které dítě motivuje, nabádá a láká k učení. Jedná se o prostředí, kde se děti mohou svobodně pohybovat a realizovat se.
Součástí třídy jsou didaktické pomůcky; tedy učební materiál, který je velmi názorný, umožňuje dítěti poznávat svět a v postupných krocích zajišťuje trvalé pochopení látky. Každá pomůcka v Montessori třídě izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou kontrolu, aby dítě samo objevilo případnou chybu bez potřeby dospělého. Dítě je schopno řešit problémy samostatně a dochází k rozvoji analytického myšlení.
Osobnost učitele
Průvodce podporuje nezávislost dítěte, je to první krok v jeho svobodném vývoji. Má-li dítě nad sebou neustále dohled, nenaučí se samostatnosti, sebedisciplíně a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Průvodce připravuje vhodné prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně, a vybírá podněty odpovídající jejich potřebám, respektuje individuální vývoj každého dítěte Nevnucuje dítěti nové činnosti či poznatky, neruší ho při práci, pomoc poskytuje pouze v případě, je-li o ni žádán. Chová se přirozeně, upřímně, trpělivě, hovoří klidným a tichým hlasem. S dítětem komunikuje empaticky, neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí.
Láska dítěte
Na třech úrovních – k druhým dětem, k prostředí, k dospělým (vzájemná úcta)
Třístupňová výuka
Výklad a prezentace nového učiva se provádí, tzv. třístupňovou (třífázovou) výukou. Spočívá ve třech po sobě jdoucích fázích, díky kterým dojde ke komplexnímu pochopení nové látky.
Příklad pro práci s tělesy:
- Pojmenování učitelem
- Znovupoznání
- Aktivní ovládání
Práce s chybou
Chyba je v životě jedince běžným jevem, nikdo není neomylný. V Montessori prostředí je chyba chápána jako naprosto přirozená věc, ke které v procesu učení dochází. Je třeba ji vnímat jako užitečnou součást řešení problémů a hlavně jako zdroj nových poznatků. Chyby nám ukazují, v jaké míře zvládáme určité věci. Pomáhají zlepšit schopnost správně hodnotit a umožňují nám analyzovat její příčiny. Dítě, které dokáže poznat a kontrolovat vlastní chyby, získává větší míru nezávislosti a jistoty.
Práce s pochvalou
Průvodce se snaží používat diferencovaně jazyk tak, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával přitom najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, pozornosti a cítilo sebeuspokojení ze své práce- neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí. Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou, snažíme se však o to, že i cesta je cílem.
Systém hodnocení
V montessori systému užíváme slovní hodnocení.
Při učení je nutná zpětná vazba, nikoli však známka. Zpětná vazba je zaměřená na průběh celé práce a jejím účelem je dát směr dalšímu snažení. Je poskytována během činnosti, učitel jejím prostřednictvím konstatuje současný stav, ve kterém se dítě nachází.. Montessori systém není založen na veřejném srovnávání, ale pouze na srovnávání svých vlastních pokroků. Průvodce popisuje individuální pokrok dítěte ve znalostech, dovednostech, jeho osobní úspěchy a co se dítěti nepodařilo. Vychází ze školních prací a svých záznamů o dítěti, které si po celý rok vede.